Pod zkratkou OSVČ se rozumí osoba samostatně výdělečně činná neboli fyzická osoba, která podniká. Tato osoba může podnikat na základě živnostenského listu nebo jiného podnikatelského oprávnění. Taktéž se může jednat o samostatně hospodařícího zemědělce, umělce, soudního znalce, soukromého lékaře, advokáta či daňového poradce. Do příjmů ze samostatné výdělečné činnosti se též řadí podíly na zisku společníka veřejné obchodní společnosti nebo komplementáře komanditní společnosti.
Příjmy OSVČ se zdaňují daní z příjmů fyzických osob v rámci příjmů ze samostatné činnosti v § 7 zákona o daních z příjmů. Tyto příjmy též podléhají odvodům na důchodové a zdravotní pojištění. Samostatná výdělečná činnost může být buď hlavní nebo vedlejší, od čehož se odvíjí výše záloh na zdravotní a důchodové pojištění v průběhu roku. O vedlejší činnost se jedná například tehdy, vykonává-li osoba SVČ při zaměstnání, při studiu, při pobírání rodičovského příspěvku atd. Při hlavní činnosti musí OSVČ platit zálohy na zdravotní a důchodové pojištění alespoň v minimální výši – ta se každý rok zvyšuje v návaznosti na průměrnou mzdu.
Stanovení základu daně z příjmů OSVČ se stanovuje podle toho, zda poplatník vede účetnictví, daňovou evidenci příjmů a výdajů, pouze evidenci příjmů s tím, že uplatňuje paušální výdaje, popřípadě může být v režimu paušální daně.
OSVČ má povinnost podat přiznání k dani z příjmů fyzických osob vždy v případě, že její příjmy z podnikání přesáhnou výši 50 000 Kč za rok, popřípadě přesáhnou-li její příjmy z podnikání a jiné příjmy souhrnnou částku 20 000 Kč, pokud poplatníkovi současně plynou příjmy ze zaměstnání.
