Téměř každý podnikatel se jistě v praxi setkal se škodou nebo mankem. Zákon o daních z příjmů definuje škodu jako fyzické znehodnocení (poškození nebo zničení) majetku ve vlastnictví poplatníka, a to z objektivních a subjektivních příčin, pokud je majetek v důsledku škody vyřazen. Pokud se tedy jedná například o škodu způsobenou havárií na automobilu, který lze opravit, ve smyslu ZDP se o škodu nejedná. Poškodí-li poplatník nějakým způsobem cizí majetek, opět se o škodu dle ZDP nejedná.
Manko je definováno jako inventarizační rozdíl, kdy skutečný stav je nižší než účetní. Za škody a manka se nepovažují úbytky technologické a technické a úbytky, které vyplývají z přirozených vlastností zásob. Může se jednat například o shnilé ovoce a zeleninu, které se neprodalo. Dále se za škodu a manko nepovažuje ztratné v maloobchodě. Nicméně jak pro úbytky, tak pro ztratné v maloobchodě platí to, že jejich hodnota musí být do výše zdůvodnitelné normy přirozených úbytků a ztratného, jehož výši si poplatník sám stanovil na základě svých zkušeností. Norma přirozených úbytků a ztratné musí přitom odpovídat druhu a rozsahu činnosti, kterou podnikatel provozuje a v případě potřeby je schopen jejich hodnotu podložit správci daně.
Škody a manka mohou být daňově neuznatelným i daňově uznatelným nákladem. Daňově uznatelným nákladem jsou dle § 24 ZDP následující škody:
- škody vzniklé v důsledku živelních pohrom,
- škody způsobené podle potvrzení policie neznámým pachatelem,
- škody jako zvýšené výdaje v důsledku opatření stanovených zvláštními předpisy.
Definici živelné pohromy také nalezneme v zákoně, který ji definuje jako nezaviněný požár a výbuch, blesk, vichřici s rychlostí větru nad 75 km/h, povodeň, záplavu, krupobití, sesouvání půdy, sesuny půdy a skalní zřícení, pokud k nim nedošlo v souvislosti s průmyslovým nebo stavebním provozem, sesouvání nebo zřícení lavin a zemětřesení dosahující alespoň 4. stupně mezinárodní stupnice udávající makroseizmické účinky zemětřesení. Výše škody způsobená živelnou pohromou musí být vždy doložená posudkem pojišťovny nebo soudního znalce, aby byla škoda daňově uznatelná, a to i v případě, že poplatník není pojištěn.
V případě škody způsobené neznámým pachatelem je třeba mít potvrzení od policie, že pachatel je neznámý. Pokud by policie pachatele vypátrala, škoda by byla daňově neuznatelná. To platí i tehdy, pokud by ho policie vypátrala v budoucnu, v takovém případě bychom museli o náklad, který jsme si v minulosti uplatnili jako daňový, zvýšit základ daně ve zdaňovacím období, ve kterém bychom informaci o vypátrání pachatele dostali od policie.
Škoda jako zvýšené výdaje v důsledku opatření stanovených zvláštními předpisy je blíže určená v pokynu GFŘ D-59, kde můžeme nalézt demonstrativní výčet těchto opatření. Jedná se například o výdaje v důsledku zákazu výroby, technologických postupů, používání přípravků a nařízené likvidace zvířat.
Pokud jde o ostatní škody a manka, ty jsou daňově uznatelným nákladem pouze do výše náhrad. Pod tím si můžeme představit v případě škody pojistné plnění od pojišťovny, které často nepokrývá celou škodu, protože pojištěnec má sjednanou spoluúčast na pojistné události, tedy část škody, kterou nám pojišťovna proplatí, je daňově uznatelná a část škody, za kterou neseme odpovědnost my, je daňově neuznatelná, tedy se o ni zvyšuje základ daně. V případě manka může být náhradou předpis zaměstnanci k úhradě v případě, že má sepsanou hmotnou odpovědnost.
Jestliže nám vznikla škoda či manko, které jsou ať už zcela nebo částečně daňově neuznatelné, tuto hodnotu uvedeme na ř. 40 v přiznání k dani z příjmů právnických osob, čímž dojde ke zvýšení základu daně.
V případě, že si nevíte rady s daňovou uznatelností škod a mank, daňový poradce a daňové poradenství je přesně to, co potřebujete!
Připravilo pro vás SLUTO …nejen účetnictví
