Výsledek hospodaření v případě vedení účetnictví a rozdíl mezi příjmy a výdaji v daňové evidenci se většinou nerovnají základu daně, ze kterého se následně vypočítá daňová povinnost poplatníka. Je tomu tak zejména proto, že ne všechny náklady (výdaje), které se účtují (evidují) v průběhu zdaňovacího období, jsou daňové. V účetnictví musí být zavedeny veškeré náklady související se zdaňovacím obdobím, aby byla dodržena zásada věcné a časové souvislosti. V daňové evidenci jsou zase zaznamenány veškeré výdaje, které podnikateli vznikly v průběhu zdaňovacího období. Nicméně zákon o daních z příjmů na náklady (výdaje) nahlíží jinou optikou.
Rozlišuje je jako daňově uznatelné a daňově neuznatelné. Obecně můžeme říct, že daňově uznatelné náklady (výdaje) jsou takové náklady (výdaje), které byly vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, jedná se například o daňové odpisy hmotného majetku, zdravotní a sociální pojištění za zaměstnance, škody vzniklé v důsledku živelních pohrom, výdaje na pořízení nehmotného majetku a další výdaje, jejichž demonstrativní výčet je uveden v § 24 zákona o daních z příjmů. U všech těchto daňových nákladů musíme být schopni prokázat, že jsme je skutečně vynaložili. Jako důkazní prostředek v tomto případě slouží účetní nebo daňový doklad, smlouva apod.
Nedaňové náklady jsou demonstrativně vymezeny v § 25 ZDP. Jedná se například o penále uložené správcem daně, sociální a zdravotní pojištění OSVČ za sebe sama, manka, výdaje na reprezentaci, dary. Náklady na reprezentaci jsou nedaňovým nákladem, který vynakládá v nějaké míře téměř každý podnikatel. Tyto náklady v sobě zahrnují výdaje na pohoštění, občerstvení, poskytnutí nealkoholických nápojů zaměstnancům na pracovišti, večeře s obchodními partnery, firemní večírky apod. Pokud jde o dary, dle zákona o daních z příjmů se za ně nepovažují reklamní nebo propagační předměty, které jsou označeny obchodním jménem poskytovatele nebo ochrannou známkou. Jejich cena bez DPH nesmí přesáhnout 500 Kč a nesmí být předmětem spotřební daně, tedy nově od 1.1.2024 už nelze použít tiché víno jako reklamní nebo propagační předmět.
Některé náklady mohou být daňově uznatelné až po jejich zaplacení – jedná se o smluvní pokuty, úroky z prodlení, poplatky z prodlení, penále a jiné sankce ze závazkových vztahů, sociální a zdravotní pojištění coby náklad zaměstnavatele (musí být uhrazeno do konce měsíce následujícího po skončení zdaňovacího období, aby bylo daňové), daň z nemovitých věcí.
Pokud je náklad (výdaj) dle zákona nedaňový, v rámci daňového přiznání se o něj zvyšuje výsledek hospodaření, který nám „vypadne“ z účetnictví (daňové evidence), tedy nám zvyšuje daňovou povinnost. V případě, že bychom měli jako náklad v účetnictví například smluvní pokutu vůči dodavateli, kterou jsme do konce zdaňovacího období nezaplatili, museli bychom o částku pokuty zaúčtovanou v nákladech zvýšit zaklad daně za příslušné období. Kdybychom v následujícím zdaňovacím období smluvní pokutu zaplatili, mohli bychom si snížit základ daně o tuto částku v přiznání za toto období.
V případě, že si nevíte rady, zda jsou vaše náklady daňové či nedaňové, daňový poradce a daňové poradenství je přesně to, co potřebujete!