Odpisy vyjadřují hodnotu opotřebení dlouhodobého majetku v čase. V účetnictví se aplikují proto, aby bylo dosaženo zásady věrného zobrazení, kdy obsah položek účetní závěrky odpovídá skutečnému stavu a zároveň jsou použity účetní metody, které účetní jednotce ukládá zákon o účetnictví, české účetní standardy a prováděcí vyhláška o účetnictví pro podnikatele.
V praxi to funguje tak, že účetní jednotka si ve vnitropodnikové směrnici vymezí zařazení majetku dle doby použitelnosti a vstupní ceny a podle toho majetek, který se zařadí do odpisovaného majetku, odpisuje. Dalo by se říct, že odpisy vlastně znamenají, že účetní jednotka „rozpouští“ náklady na pořízení majetku v průběhu několika účetních období, protože předmětný majetek využívá více účetních období.
Vymezení účetních odpisů je tedy na účetní jednotce, která si může sama vymezit rozložení účetních odpisů v odpisovém plánu. V praxi se nejčastěji používají účetní odpisy časové a výkonové. Účetní odpisy časové spočívají v tom, že se pořizovací cena rozpočítá rovnoměrně na dobu použitelnosti. Výkonové odpisy jsou navázány na celkový výkon, kterého je předmětný majetek schopen dosáhnout za dobu jeho životnosti. Průběžně sledujeme výkon, který majetek „podal“ v průběhu účetního období a na základě něj účtujeme roční účetní odpisy. Výkonové odpisy se tedy mohou v čase dost lišit. Mohou být navázány například na nájezd kilometrů, který předpokládáme, že je automobil schopný najet za dobu jeho životnosti.
Další metodou odpisování majetku je komponentní odepisování a odepisování se zbytkovou hodnotou. Komponentní odepisování spočívá v tom, že máme nějaký majetek, který má určitou dobu životnosti, nicméně obsahuje nějaké součásti, které mají nižší životnost a musí se tedy průběžně vyměňovat za novou komponentu. Například tiskařský stroj může mít předpokládanou životnost 10 let, nicméně tiskařský válec v něm obsažený může mít předpokládanou životnost 2 roky. V takovém případě je pro zachování věrného obrazu účetnictví vhodné použít metodu komponentního odepisování, kdy odepisujeme majetek a komponentu „jakoby zvlášť“. Odepisování se zbytkovou hodnotou se použije tehdy, pokud víme, že majetek po odepsání budeme po nějaké době odepisování prodávat a bude mít nějakou významnější hodnotu. V takovém případě odepisujeme ze vstupní ceny ponížené o hodnotu, za kterou předpokládáme, že budeme schopni majetek po odepsání prodat (tzv. zbytkovou hodnotu).
Daňové odpisy už nejsou tak volně nastavené jako účetní odpisy, protože jsou velmi jasně vymezeny v zákoně o daních z příjmů v § 26 až 32. Tento zákon vymezuje hmotný majetek, který podléhá daňovým odpisům. Z těch nejběžnějších sem patří například samostatné hmotné movité věci, popřípadě jejich soubory, jejichž vstupní cena je vyšší než 80 000 Kč a mají provozně-technické funkce delší než 1 rok, dále budovy, domy a jednotky.
V případě daňových odpisů zařadíme majetek do odpisové skupiny dle přílohy č. 1 zákona o daních z příjmů a následně si zvolíme způsob odpisování. Zákon o daních z příjmů vymezuje 2 základní způsoby odpisování, které se liší rozložením vstupní ceny do jednotlivých zdaňovacích období, ve kterých je majetek odepisován, a to rovnoměrný a zrychlený.
Může se tedy stát, že účetní jednotka, která si jako limit pro zařazení majetku do dlouhodobého hmotného majetku určila částku nižší než 80 000 Kč, bude účetně odepisovat majetek, který dle ZDP lze dát do nákladů v rámci jednoho zdaňovacího období. V takovém případě se daňový odpis nepočítá dle ZDP, ale účetní odpis rovná se daňový, tedy účetní odpis je daňový v plné výši.
Daňové odpisy se na rozdíl od účetních odpisů neúčtují, ale používají se při úpravě výsledku hospodaření na základ daně pro účely daně z příjmů fyzických a právnických osob. Výsledek hospodaření se o rozdíl hodnoty mezi účetními a daňovými odpisy upravuje buď na řádku 50 (účetní odpisy jsou vyšší než daňové) nebo na řádku 150 (daňové odpisy jsou vyšší než účetní) přiznání k dani z příjmů právnických osob.
