Kdy vám zaměstnavatel musí povinně vyplatit prémie? Kdy záleží čistě na jeho uvážení? Může dělat vedoucí mezi zaměstnanci rozdíly? Informujte se níže.
Mzdy, platy i odměny z dohod jsou složeny i z pohyblivé složky, neboli benefitů stanovených nad složkou pevnou, jde o prémie, příplatky, osobní ohodnocení či nejrůznější odměny.
Ze zákona má zaměstnanec nárok na příplatky za noční práci, práci ve ztíženém prostředí, o víkendech a svátcích a přesčasy. Ostatní pohyblivé složky nejsou nárokové, minimálně ne automaticky, je pouze na zaměstnavateli, zda je bude chtít vyplácet či nikoli. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu (21 Cdo 537/2004) však plyne, že za určitých okolností se může i nenároková pohyblivá složka stát nárokovou. Jde zejména o situace, kdy zaměstnavatel určí podmínku pro získání prémie, a zaměstnanec ji naplní. V tom případě pak zaměstnavatel nesmí prémie zaměstnanci odepřít.
Pokud naplní nárok pro vyplacení prémie dva zaměstnanci na stejné pozici, měli by dostat prémii ve stejné výši. Ale ani v tomto případě není uznání jednoduché, ne každý zaměstnanec má stejné podmínky – léta praxe, stejný počet podřízených, vzdělání, zkušenosti aj. Při udělování prémií tak může zaměstnavatel zohlednit tyto objektivní důvody. Pokud se společnosti nevede po finanční stránce, není šéf oprávněn nárokové odměny nevyplatit.
Speciálním druhem benefitů jsou stravenky. U mnohých podniků již pasé, u jiných stále v kurzu. Stravenky jsou tedy nenárokové, vydávání je stanoveno vnitřním předpisem, případně v pracovní nebo kolektivní smlouvě. Zaměstnanec má nárok na přestávku na stravování, zaměstnavatel však nemusí jídlo zaplatit, přispívat na něj. V případě, že zaměstnavatel umožní stravenky části zaměstnanců, nesmí být toto zvýhodnění skupiny diskriminační. Lze je poskytnout zaměstnancům na základě funkčního zařazení, vedoucím pracovníkům nebo zaměstnancům ve vícesměnném provozu. Není možné stravenky rozdělovat dle rasy, náboženství či národnosti, věku a pohlaví.