Máte zajímavý podnikatelský plán či know-how, které byste chtěli nějakým způsobem zpeněžit? Máte předmět vašeho podnikání do detailu promyšlený, ale nevíte, co podnikání obnáší, jaké jsou vaše zákonné povinnosti a jak vlastně začít? Pak je náš seriál Začínáme s podnikáním určený právě vám. V tomto třetím článku se dozvíte, jaké jsou typy evidencí pro účely daní v podnikání, jaká jsou specifika jednotlivých evidencí, kdy je možná volba typu evidence a jaká je jejich návaznost pro účely daní.
Jak jsme již nastínili v 1. díle seriálu Začínáme s podnikáním, existují dvě základní formy podnikání, a to jako osoba samostatně výdělečně činná, nebo prostřednictvím obchodní korporace (nejčastěji společnosti s ručením omezeným).
V případě, že se rozhodnete podnikat prostřednictvím s.r.o., jste povinni vést účetnictví v souladu se Zákonem o účetnictví. Účetnictví je evidencí, která slouží nejen jako podklad při zpracování daňového přiznání, ale i jako nástroj pro sledování stavů, toků a výsledků podnikatelské činnosti v peněžních jednotkách a následně i jako podklad při řízení a rozhodování pro manažery. Výstupem účetnictví za účetní období je účetní závěrka, která obsahuje minimálně rozvahu, výkaz zisku a ztráty a přílohu k účetní závěrce.
Podvojné účetnictví se vyznačuje tím, že na jedné straně má účetní jednotka majetek (aktiva) a na druhé straně má zdroje financování (pasiva), to je souhrnně uvedeno v rozvaze. V zásadě se jedná o dva pohledy na jednu věc, kdy se první pohled zaměřuje na to, co účetní jednotka vlastní, a druhý pohled se zaměřuje na to, kde na to účetní jednotka vzala (může se jednat jak o vlastní, tak o cizí zdroje financování). Z toho tedy vyplývá, že suma aktiv se musí rovnat sumě pasiv.
V průběhu roku se účtuje jak na rozvahové účty (ty jsou zobrazené v rozvaze), tak na výsledkové účty (ty se jednotlivě promítají do výkazu zisku a ztráty a souhrnně pak do rozvahy jako výsledek hospodaření běžného období). Výsledkové účty (náklady a výnosy) dohromady dávají výsledek hospodaření, kterým může být zisk nebo ztráta. Je důležité si uvědomit, že konstrukce výsledku hospodaření v účetnictví nefunguje na bázi cash-flow, ale na základě toho, jaké náklady a výnosy účetní jednotka v daném účetním období realizuje. Za okamžik realizace se ve většině případů považuje vystavení/přijetí faktury. Výsledek hospodaření se tedy určí jako rozdíl mezi výnosy a náklady, který se přenáší do přiznání k dani z příjmů právnických osob jako prvotní hodnota pro následný výpočet daně z příjmů.
Pokud se rozhodnete podnikat jako OSVČ, nejste povinni vést účetnictví (byť se pro to můžete dobrovolně rozhodnout). V případě, že účetnictví jako OSVČ vést nebudete, budete zdaňovat své příjmy na bázi cash-flow, tedy příjmy, které ve zdaňovacím období (kalendářní rok) reálně obdržíte. Jako OSVČ se můžete rozhodnout buď pro uplatňování skutečných, nebo paušálních výdajů. Uplatňování skutečných výdajů vyžaduje vedení daňové evidence. Dalo by se říct, že daňová evidence je jakousi zjednodušenou formou účetnictví, jejíž součástí je zaznamenávání příjmů, výdajů, majetku a závazků. Dále je třeba mít na paměti, že pouze daňově uznatelné výdaje vstupují do základu daně. Veškeré příjmy a výdaje musí být podložené doklady, aby byly v případě kontroly finančním úřadem průkazné.
Nejen z tohoto důvodu bývá pro spoustu OSVČ jednodušší uplatňovat paušální výdaje. Tzv. „paušálisté“ vedou pouze evidenci příjmů a pohledávek. Paušální výdaje jsou určeny % příjmů v souladu se Zákonem o daních z příjmů následovně:
| Paušál | Činnost | Maximální výše výdajů v Kč |
| 80 % | zemědělská výroba lesní a vodní hospodářství živnostenské podnikání řemeslné | 1 600 000 |
| 60 % | živnostenské podnikání | 1 200 000 |
| 40 % | jiné příjmy ze samostatné činnosti | 800 000 |
| 30 % | příjmy z nájmu majetku zařazeného v obchodním majetku | 600 000 |
Pro spoustu OSVČ je uplatňování paušálních výdajů jasnou volbou, jednak proto, že vedení evidence příjmů a pohledávek je podstatně méně administrativně náročné než vedení daňové evidence, jednak proto, že u spousty činností nedosahují skutečných výdajů v tak vysoké % výši. Dalším plusem je to, že „paušálisté“ z pohledu Zákona o daních z příjmů nemají obchodní majetek, tedy lze v případě prodeje majetku použít osvobození pro fyzickou osobu občana, ne osvobození pro fyzickou osobu podnikatele, které je podstatně nevýhodnější. Přechod ze skutečných výdajů na paušální výdaje, a naopak je v dalším zdaňovacím období možný, nicméně při změně uplatňování výdajů je třeba upravit základ daně za předchozí zdaňovací období o operace vymezené v Zákoně o daních z příjmů.
Rozdíl mezi příjmy a výdaji je dílčím základem daně z příjmů fyzických osob. Pokud jsou příjmy ze samostatné výdělečné činnosti jedinými příjmy fyzické osoby, jedná se současně i o celkový základ daně.
Vedení evidence příjmů a pohledávek je tedy u OSVČ naprosté minimum, a to i v případě, že je v režimu paušální daně, protože pokud by nesplnila podmínky tohoto režimu, musela by podávat přiznání k dani z příjmů, pro což potřebuje podklady. Více o paušálním režimu se dozvíte v dalším dílu našeho seriálu. V případě, že si nevíte rady s Vašimi daňovými a účetními záležitostmi, daňový poradce a daňové poradenství je přesně to, co potřebujete!
Připravilo pro vás SLUTO …nejen účetnictví
