Podle zákona jsou povinni platit daň z přidané hodnoty neboli DPH podnikatelé, kteří měli obrat za 12 nebo i méně po sobě následujících kalendářních měsíců vyšší než jeden milion korun (od roku 2023 by se hranice měla zvýšit na 2 miliony korun), dále podnikatelé, kteří jsou členy sdružení, v němž alespoň jeden člen je plátcem DPH. Povinným plátcem DPH je i subjekt, která získal majetek v privatizaci nebo prodejem podniku. Hradit státu DPH musí i ten, kdo pokračuje v podnikání po zemřelé osobě, jež byla plátcem DPH. Platit DPH jsou povinni i identifikované osoby, které DPH v tuzemsku neplatí, ale obchodují přes hranice. Existuje však i institut dobrovolný plátce DPH.
Dobrovolný plátce DPH je podnikatel, který podle zákona DPH platit nemusí, ale přihlásí se k ní dobrovolně. Hlavním důvodem pro takovéto rozhodnutí je, že většina obchodních partnerů, s nimiž dosud neplátce DPH obchodoval, jsou plátci DPH. Změna od neplátce k plátci DPH většinou zdraží zboží a služby, ale plátci DPH to tak nevnímají, protože si DPH odečtou. Ve výsledku získává subjekt o něco více peněz za své zboží či služby. Pokud firma obchoduje se zahraničím, neplátci DPH vypadají podezřele a těžko se navazují obchodní vztahy. Plátci DPH jsou naopak pro zahraniční firmy rovnocennými a důvěryhodnými partnery. Statut „dobrovolný plátce DPH“ se tak vyplatí.
Pokud obchodujete pod hranicí milionového obratu, a nejste dobrovolný plátce DPH, vaše vstupy jsou dražší než u plátců. Jste oproti nim v určité nevýhodě. Pokud se stane živnostník dobrovolným plátcem DPH, není nutné, aby své služby zdražoval, po zaplacení DPH mu zůstane větší marže. To ale platí v případě, že se zabývá výrobou nebo prodejem zboží a nakupuje převážně od plátců DPH. Pokud se však zabývá zejména službami, například poradenstvím, školením či uměleckými profesemi, statut dobrovolný plátce DPH je pro něho nevýhodný. Má totiž minimální vstupní náklady a vysokou přidanou hodnotu.
Dobrovolný plátce DPH se však vyplatí, když podnikatel hodlá provádět transakce se zahraničím. To znamená, že často nakupuje zboží v Evropské unii nebo i mimo ní. Pokud český subjekt obchoduje se třetími zeměmi, tedy mimo EU, nakupuje bez daně a zboží uvedete pouze v přiznání k DPH. Pouze papírově daň přizná, a zase ji odečte. Takový dobrovolný plátce DPH má pak nižší vstupní náklady. Také v EU je lepší být plátcem DPH. Obchoduje-li s plátci DPH, a těch je v EU většina, odečte si subjekt českou daň na vstupu a žádnou daň neplatí. Tuzemský neplátce daně – identifikovaná osoba, musí daň zaplatit, ale nemůže si ji odečíst.
Ale nemusí jít vždy o peníze, co vás vede k tomu být dobrovolný plátce DPH. Svůj význam mají i marketingové důvody. Pokud nabízíte jen služby a jste podnikatel bez zaměstnanců, k povinnému limitu obratu se jen těžko dostanete. Stát se dobrovolným plátce DPH vám ale zvýší prestiž. Vaši obchodní partneři se budou domnívat, že váš měsíční obrat je minimálně milion korun, pokud uvidí, že jste plátcem DPH. Obchodní partneři vás budou tedy vnímat jako větší a důvěryhodnější firmu a můžete se tak dostat k větším zakázkám.
Jakmile se zařadíte do kategorie dobrovolný plátce DPH, vztahují se na vás všechny povinnosti, které má povinný plátce DPH. Musíte začít odvádět DPH buď čtvrtletně, nebo měsíčně. Do roku 2012 bylo zdaňovací období čtvrtletí, od roku 2013 je měsíční perioda. Protože však váš obrat jako dobrovolného plátce DPH nebude dosahovat měsíčně 10 milionů korun, a současně nebudete evidováni jako nespolehliví plátci DPH, můžete si třetí rok od registrace zažádat o čtvrtletní periodu placení DPH.
Máte zájem o naše služby? Kontaktujte nás nebo vyplňte kalkulační formulář.