10. 1. 2020
Odstupné je částka, která je brána jako kompenzace od zaměstnavatele při zániku pracovního místa zaměstnanci. Odstupné se týká pouze výpovědí z hlavního pracovního poměru. Nemůže být vyplaceno z pracovních pozic, kde byla práce vykonávána na základě dohody o pracovní činnosti nebo o provedení práce. Aby vznikl nárok na odstupné, musí být splněny podmínky zákoníku práce:
Zaměstnavatel přestal existovat – firma ukončí svoji činnost nebo vstoupí do likvidace a je proveden výmaz z obchodní rejstříku.
Zaměstnavatel se přesunuje – pokud firma mění svoje sídlo do jiné obce či do jiného státu.
Zaměstnanec se stane nadbytečným – firmě klesnou tržby a nemůže si dovolit zaměstnat tolik zaměstnanců, automatizace výroby či změna zaměření činnosti.
Zaměstnanec není schopen vykonávat svoji práci z důvodu pracovního úrazu či nemoci z povolání.
Nastane-li některý z výše uvedených důvodu, je třeba určit výši odstupného. To, jak vysoké odstupné zaměstnanci náleží, stanovuje zákoník práce. Při výpočtu se vychází z průměrného výdělku zaměstnance:
Trval-li pracovní poměr méně než jeden rok, má zaměstnanec nárok na odstupné alespoň ve výší jednoho průměrného výdělku.
U pracovních poměrů trvajících alespoň jeden rok a méně než dva je minimální odstupné rovno dvojnásobku průměrného výdělku.
Trval-li pracovní poměr déle než 2 roky, obdrží zaměstnance minimálně odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku.
Zaměstnavatel může ale odstupné dle své vůle zvýšit. Pozor ale na odstupné při skončení pracovního poměru z důvodu, kdy zaměstnanec není schopen dále pracovat z důvodu pracovního úrazu či nemoci z povolání. V této situace zákon stanovuje minimální odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku. Neplatí to, pokud zaměstnavatel prokáže, že zaměstnanec být opilý, zdrogovaný či porušil bezpečnostní předpisy.
Odstupné je zaměstnanci vyplaceno v nejbližším výplatním termínu po skončení pracovního poměru. Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout a odstupné vyplatit i dříve nebo naopak později. Dohoda musí mít vždy písemnou formu.
Může nastat i situace, kdy se zaměstnanec do zaměstnání vrátí. Uveďme si příklad. Zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele 5 let a dostal výpověď z důvodu, že se zaměstnavatel přesunuje do jiného kraje a bylo mu vyplaceno odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku. Zaměstnanec ale o práci u daného zaměstnavatel tak stojí, že se po měsíci přestěhuje a nastoupí zpět. Musí tedy zaměstnavateli vrátit poměrnou část, tedy dvě třetiny, poskytnutého odstupného.
