Zákon o dani z přidané hodnoty stanovuje plátci povinnost opravit základ daně a výši daně, pokud nastanou skutečnosti, které vymezuje § 42:
při zrušení nebo vrácení celého nebo části zdanitelného plnění,
při snížení, popřípadě při zvýšení základu daně, ke kterému dojde po dni uskutečnění zdanitelného plnění,
při vrácení spotřební daně podle § 40 odst. 2,
pokud nedojde k dodání zboží podle § 13 odst. 3 písm. d) (přenechání zboží vlastníkem k užití na základě smlouvy, pokud je ujednáno, že vlastník užívaného zboží převede vlastnické právo k němu na jeho uživatele),
při vrácení úplaty, ze které vznikla plátci ke dni jejího přijetí povinnost přiznat daň a jestliže se zdanitelné plnění neuskutečnilo, nebo
pokud byla úplata, ze které vznikla plátci ke dni jejího přijetí povinnost přiznat daň, použita na úhradu jiného plnění.
Oprava základu daně je samostatným zdanitelným plněním. Od 1.4.2019 platí, že v případě snížení základu daně je za den uskutečnění zdanitelného plnění považován den, kdy nastaly skutečnosti rozhodné pro tuto opravu. Opravu základu daně a výše daně pak nelze provést po uběhnutí doby 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém došlo k povinnosti přiznat daň z původního plnění nebo z přijaté úplaty z dosud neuskutečněného zdanitelného plnění.
Ve lhůtě 3 let tak musí být vystaven opravný daňový doklad a musí být předán příjemci plnění. Zároveň je třeba aby bylo v této tříleté lhůtě podáno i daňové přiznání, ve kterém bude snížení daně na výstupu vykázáno.