18. 3. 2021
Na zkrácenou pracovní dobu je nárok, pokud to určuje zákoník práce nebo pokud je stanovena jako benefit. Naproti tomu kratší pracovní dobu si musí zaměstnanec vyjednat se zaměstnavatelem sám.
V běžném hovoru často jsou tyto dva termíny používány jako synonymum, ale z právního hlediska je mezi nimi zásadní rozdíl. Pojďme se podívat na to, jak se na tyto dva termíny dívá zákoník práce.
Obvyklá délka týdenní pracovní doby činí 40 hodin. Toto je označováno jako standardní, základní či plná pracovní doba, a to dle § 79 odst. 1. zákoníku práce. Touto stanovenou pracovní dobou je však i zkrácená pracovní doba:
- na 37,5 hodiny týdně pro zaměstnance pracující v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu nebo ve vícesměnném provozu či nepřetržitém pracovním provozu nebo
- na 38,75 hodiny týdně pro pracovníky ve dvousměnném pracovním režimu podle ustanovení zákoníku práce.
Zkrácení pracovní doby lze smluvně dohodnout i jako jakýsi benefit. Ke zkrácení dochází na základě § 79 odst. 3. Tato zkrácená týdenní pracovní doba je stanovenou týdenní pracovní dobou.
Vedle toho si může každý zaměstnanec dohodnout individuálně kratší pracovní dobu. Nižší úvazek může mít jak ve firmě, kde se běžně uplatňuje klasická pracovní doba 40 hodin týdně, tak i tam, kde je pracovní týden zkrácen na 37,5 hodin.
Zmíněný kratší úvazek často může být zájmem obou stran, a tak je pak dohoda jednoduchá. Pokud ale zaměstnavatel nechce vyjít s kratší pracovní dobou vstříc, nastává často problém. Často o kratší pracovní dobu žádají rodiče malých dětí nebo pečující o postiženého či staršího člena rodiny. Při posuzování takové žádosti je pak vhodné hledat určitou rovnováhu v rámci zákoníku práce. Ten v § 241 od. 1. deklaruje, že zaměstnavatel je povinen přihlížet při zařazování zaměstnanců do směn též k potřebám zaměstnankyň a zaměstnanců pečujících o děti.
Požádá-li zaměstnankyně nebo zaměstnanec pečující o dítě mladší než 15 let, těhotná zaměstnankyně nebo zaměstnanec, který prokáže, že převážně sám dlouhodobě pečuje o osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost), o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, je zaměstnavatel povinen vyhovět žádosti, nebrání-li tomu vážné provozní důvody.
Rozdíl mezi zkrácenou a kratší pracovní dobou je poměrně zřejmý i v penězích. Pokud by se nyní zaměstnavatel rozhodl, že všichni zaměstnanci budou mít zkrácenou pracovní dobu jako benefit, tak mzda zůstane stejná, resp. nesmí být snížena. Naproti tomu u kratší pracovní doby ten rozdíl na penězích už znatelný určitě bude. Zaměstnanec s kratší pracovní dobou vždy dostane méně peněz úměrně svému nižšímu pracovnímu úvazku.
Máte zájem o podporu v oblasti personalistiky, zpracování mezd, daňového poradenství nebo vedení účetnictví? Kontaktujte nás nebo vyplňte kalkulační formulář.
aktualizace 18.3.2021
