11. 9. 2023
Nejčastějším případem, kdy typicky náleží zaměstnanci odstupné je v případě, pokud se pro zaměstnavatele stane nadbytečným. Dostane zaměstnanec tříměsíční nebo jen dvouměsíční odstupné? Náleží odstupné i v případě dohody? Nadbytečnou se může často stávat účetní, rozhodne-li se vedení firmy vedením účetnictví pověřit externí účetní firmu.
Ne u každého skončení pracovního poměru náleží zaměstnanci odstupné. Na odstupné má zaměstnanec nárok, jestliže jeho pracovní poměr končí z důvodů přesně definovaných v zákoníku práce v § 52 písm. a) až c).
Vezmeme-li v potaz v úvodu zmíněnou situaci, zaměstnanec se stal nadbytečným, tak se jedná o výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c): „stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách“.
Zaměstnanci tedy bude náležet odstupné, které mu bude vyplaceno v nejbližším výplatním termínu po skončení pracovního poměru, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodnou písemně jinak. V tomto případě nehraje roli, zdali byl pracovní poměr ukončen výpovědí s výpovědní dobou nebo dohodou, ale v písemném ukončení pracovního poměru musí být přesně definován důvod dle § 52 písm. a) až c).
Výše odstupného má tři úrovně, které se odvíjí od délky pracovního poměru a není rozhodující forma rozvázání pracovního poměru (dohoda nebo výpověď):
- Jednonásobek průměrného výdělku, pokud pracovní poměr trval méně než rok.
- Dvojnásobek průměrného výdělku, pokud pracovní poměr trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky.
- Trojnásobek průměrného výdělku, pokud pracovní poměr trval alespoň dva roky.
Průměrným výdělkem pro účely odstupného se rozumí průměrný měsíční výdělek. Do základu pro jeho výpočet se zahrnují pouze ty částky, které jsou poskytovány za vykonanou práci.
