Sjednání druhu práce je jednou z povinných náležitostí pracovní smlouvy. Mimo druh práce je nutné uvést i místo výkonu práce a den nástupu. Jak ale správně druh práce vymezit?
Formulaci druhu práce je potřeba při sestavování pracovní smlouvy věnovat velkou pozornost. Určitost a šíře této formulace velice významně vymezuje, které práce může zaměstnavatel zaměstnanci přidělovat.
Část zaměstnavatelů používá ve formulaci druhu práce tzv. pracovní náplň či popis pracovní činnosti. Takovýto dokument je třeba vnímat jako jednostrannou informaci zaměstnavatele zaměstnanci, které pracovní činnosti po něm bude v rámci ujednaného druhu práce požadovat.
Je-li zmiňovaná pracovní náplň součástí pracovní smlouvy, je třeba ji chápat jako dohodu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem a jakákoliv její změna musí být odsouhlasena oběma smluvními stranami. V tomto případě se jedná o bližší smluvní vymezení sjednaného druhu práce.
Pro zaměstnavatele je logicky jednodušší, když zaměstnance s takovým vymezením práce pouze seznámí a do budoucna může naplň práce jednostranně měnit.
Často zaměstnavatelé v náplních práce po výčtu konkrétních činností použijí ještě formulku typu „… a další úkoly stanovené nadřízeným“ či „…a další úkoly podle potřeb zaměstnavatele“. Zaměstnavatel tím nechce rozhodně říci, že zaměstnanec se zavazuje v podstatě k jakékoliv činnosti pro zaměstnavatele. Zaměstnavatel tím dává najevo, že výčet činností uvedených v náplni práce není konečný. Nicméně tyto další činnosti nesmí překročit druh práce, který byl sjednán v pracovní smlouvě.
Zákoník práce rovněž umožňuje v pracovní smlouvě sjednat druhy práce i kumulativně, např. fakturant – recepční. Kumulované sjednání druhu práce dává zaměstnavateli možnost po zaměstnanci vyžadovat práci více druhů zároveň či jen v rámci jednoho z nich s tím, že ty další jsou pouze potencionální.
Máte zájem o podporu v oblasti personalistiky, zpracování mezd, daňového poradenství nebo vedení účetnictví? Kontaktujte nás nebo vyplňte kalkulační formulář.
aktualizace 4.5.2021